Od „obrany” k letu na Měsíc: Co dala Margaret Hamilton lidstvu

Margaret Hamilton, programátorka, podnikatelka a vědkyně, která se kvůli lásce málem vzdala kariéry, se do NASA dostala díky inzerátu v novinách a získala nejvyšší civilní ocenění Spojených států – Prezidentskou medaili svobody. Je autorkou termínu „softwarové inženýrství" a jednou z těch, kteří pomohli vyslat člověka na Měsíc.

Na počátku 60. let, v době, kdy se rozmáhal sexismus, pracovala Hamilton v obranném průmyslu, kde pomáhala s řešením meteorologických stanic a později vedla vývoj softwaru pro přistání Apolla 11 na Měsíci.

Vyprávíme příběh Margaret Hamilton.

První v NASA

Margaret Hamilton (Partington) se narodila 17. srpna 1936 v Paoli ve státě Indiana. V roce 1955 začala studovat matematiku na Michiganské státní univerzitě a v roce 1958 filozofii na Earlham College. Během studií se budoucí programátorka seznámila se svým manželem. Brzy se jim narodila dcera a rodina vědců začala přemýšlet, jak pokračovat ve vědecké kariéře.

V rozhovoru pro deník The Guardian Hamilton uvedla, že mohla nastoupit na postgraduální studium abstraktní matematiky, ale její manžel chtěl pokračovat ve studiu práv na Harvardu, takže Margaret musela několik let živit rodinu. Zatímco její manžel studoval, učila na střední škole a poté si našla práci na Massachusettském technologickém institutu (MIT), kde začala programovat.

„Připojila jsem se k týmu profesora Edwarda Lorenze, otce teorie chaosu,“ svěřila se Hamilton. „Mým úkolem v laboratoři bylo vyvinout systém pro předpověď počasí. V laboratoři jsem se naučila, co je to počítač a jak psát software. Tehdy informatika a programování neexistovaly jako samostatné obory a programátoři se vše učili při práci.“

Na Massachusettském technologickém institutu (MIT) začala Margaret studovat automatizaci předpovědi počasí a poté pokračovala v postgraduálním studiu meteorologie. Později byla pozvána do Lincolnovy laboratoře MIT, která stále zkoumá a vyvíjí řešení pro národní bezpečnost z pověření amerického ministerstva obrany. V Lincolnově laboratoři nejprve vědci psali programy na detekci nepřátelských letadel, ale hlavní průlom byl teprve před nimi.

„Chtěla jsem se vrátit na postgraduální studium, ale můj manžel uviděl v novinách inzerát,“ řekla Hamilton listu The Guardian. „Stálo v něm, že MIT Instrumentation Laboratory hledá lidi, jež by vyvinuli software, který by dostal člověka na Měsíc.“

Vědecký a programový kód „Apollo“ / Wikipedia (Wikimedia Commons)

Podle programátora dostala laboratoř zakázku z určitého důvodu. Než NASA požádala vědce o vývoj softwaru pro Apollo, stejní vědci již pro agenturu vytvořili výpočetní zařízení. A Hamilton se myšlenka „spojování prostoru“ líbila nejen pro svou složitost, ale také pro svou novost – nikdo na světě to před její skupinou neudělal. Tato vědkyně se stala první programátorkou a první ženou zaměstnanou v NASA.

Dva palubní počítače

Když byla Hamilton přijata do NASA, bylo jí pouhých 30 let. Ve 32 letech vedla programátorské oddělení, které se zabývalo softwarem pro lety na Měsíc. Aby definovala (nebo dokonce legalizovala), na čem se svým týmem pracuje, použila vědkyně krátce po svém jmenování poprvé termín „softwarové inženýrství". Její mužští kolegové to zprvu nechápali a dokonce si z Hamilton utahovali. Jak ale sama vědkyně říká, netušili, že softwarové inženýrství bude rozhodujícím faktorem pro vyslání člověka na Měsíc.

Nová mise Apollo měla dva velké palubní počítače. Byly umístěny v modulech: velitelském modulu Columbia a lunárním modulu Eagle. Volací znaky posádky se shodovaly s názvy modulů.

„Software, který jsme vyvinuli, musel být velmi spolehlivý. Software musel být schopen kdykoli během mise odhalit problémy a opravit je,“ řekla vědkyně listu The Guardian. Tým Hamilton zpočátku tvořilo asi 20 lidí. Když se ukázalo, že bude třeba vyvinout nejen software pro palubní počítače modulů, ale i obecný software, tým se rozrostl na sto programátorů.

V rozhovoru pro Futurism Hamilton uvedla, že atmosféra v NASA byla velmi podobná té na MIT: kolegové udržovali neformální komunikaci, ale zároveň se snažili při práci zachovat hierarchii velení. Podle programátorky si členové jejího týmu vývoj softwaru pro vesmírnou agenturu doslova zamilovali: „čím obtížnější byl test, tím více byli všichni v rauši“.

„Já i můj tým,“ řekla Hamilton, „jsme měli velké štěstí, že jsme byli na správném místě. Tehdy jsme neměli na výběr – museli jsme se stát průkopníky. Neexistovala žádná škola ani místo, kde by se dalo studovat to, čemu se dnes říká softwarové inženýrství. A neexistovala věta nemohu najít řešení – museli jsme hledat a vymýšlet řešení.“

LOL paměť

Na svém nejslavnějším snímku stojí Margaret Hamilton vedle velmi vysoké hromady dokumentů – jedná se o kód programu Apollo, který musela vědkyně napsat ručně.

Aby se kód stal skutečným softwarem, programátor jej vytiskl a poté slepil dohromady a spojil do programů. Tato pracná metoda kódování se nazývala LOL memory, kde LOL neznamená smích, ale malé staré dámy – starší ženy, které kód tiskly a lepily.

Vývojáři již několik let vytvářeli software pro palubní počítače. V jednom z rozhovorů Hamilton vyprávěla, jak moc se bála, když sledovala pohyb astronautů. Ve chvíli, kdy už téměř dosáhli povrchu Měsíce, došlo k vážné poruše palubních počítačů. Podle jedné verze byly přehřáté, podle jiné nemohly fungovat kvůli informačnímu přetížení.

Tým Margaret Hamilton to předvídal a vyvinul rychlý restart softwaru. Astronauti Neil Armstrong a Edwin Aldrin dokázali vyčistit počítač od dat, která narušovala přistání lunárního modulu.

Po práci v NASA v roce 1976 vědkyně spoluzaložila společnost Higher Order Software a o deset let později založila vlastní společnost Hamilton Technologies, která dodnes vyvíjí software pro modernizaci plánování a automatizaci procesů v podnikání.

Margaret Hamilton je nyní 86 let. Na veřejnosti se objevuje jen zřídka, ale nadále řídí společnost Hamilton Technologies.

Zpracováno na základě materiálů The Guardian, Britannica, Futurism, Smithsonian Magazine.

Autor: Mgr. Olga Omelyanchuk