Hacking: film vs realita

Pohled na hacking napříč filmovým odvětvím

Kyberbezpečnost je dnes často skloňovaným tématem pro celou řadu společností a pojem hacking zdaleka není neznámou pro spoustu lidí. Z hackingu se stalo velmi atraktivní téma a klišé, které používají režiséři a scénáristi napříč filmovými žánry od detektivek, přes sci-fi, až po rom-comy.

Ačkoliv bývají hackerské útoky součástí zápletky řady high-budget trháků, ve své podstatě se od reality často liší. Proč tomu tak je?

Historie hackingu ve filmu

První celovečerní a úspěšný film, který divákům do povědomí vryl pojem hacking, je film Válečné hry (War Games) z roku 1983. Po uvedení tohoto snímku do kina se objevila celá řada filmů, které tuto tématiku začaly využívat ve svých zápletkách. V devadesátých letech tak vznikla celá řada snímků, například:

Síť (The Net)
Slídilové (Sneakers)
Nebezpečná síť (Hackers)
Nepřítel státu (Enemy of the State)
Matrix

Jde pouze o krátký výčet filmů s tímto tématem. Určitě jsi minimálně jeden z výše zmíněných snímků viděl*a.

Přestože se jedná o více než 40 let starý dějový prvek, i v posledních letech narazíš na řadu filmů a seriálů, které spadají do tzv. „kyberthrilleru“. Mezi poměrně nový film může patřit nový James Bond nebo zfilmovaný verze románu Dívka s dračím tetováním.

Jak se liší filmový hacking od reality

Od většiny filmů nemůžeme očekávat realističnost v každém detailu. V kině nebo na streamovacích platformách vyhledáváme zpravidla zábavu. To dává filmovým producentům možnost přinést nové a neotřelé kreativní zpracování, které diváka především udrží u obrazovky.

Vyobrazení hackingu ve filmu

Ve filmech často bývá hacking vykreslen, jako vzrušující až velmi napínavá činnost. Ve většině případů sedí hlavní hackerští hrdinové/záporáci u počítače a velmi rychle píší kód nebo hledají díru v systému. Zpravidla jsou pod časovým tlakem a systém nebo zabezpečení musí prolomit během několika minut. Většinou jde o napětí, které se filmaři snaží v příběhu budovat.

Ve skutečném světě je však hacking dlouhodobá záležitost - útočníci se snaží být nenápadní. Najít zranitelná místa vyžaduje nějaký čas. V reálném životě to trvá dny, týdny, ne-li celé měsíce. V rámci stopáže filmů jsou tyto části zkreslené tak, aby budovaly potřebné napětí.

Vizuální ztvárnění bývá častým klamem filmové produkce

Pokud vyhledáváš subžánr kyberthrilleru nebo jiný film, kde se vyskytuje hacking, určitě ti neunikne, jak filmaři ve snímcích celý proces ztvárňují. V mnoha případech je hacking prezentován laickému divákovi vizuálně atraktivním způsobem. Na obrazovkách můžeme vidět například grafické ztvárnění složek či složitého systému, do kterého se hacker nabourává, případně časování a různé obrazce, které divákovi nastiňují nebezpečnost situace. To vše aby divák neztratil přehled a pozornost.

Realita je však zcela odlišná a mnohem méně komplexní. Na obrazovce monitorů jsou různé příkazové řádky, odstavce kódu nebo okna, kde na pozadí probíhají operace. Mezi příklady, které tento postup vyobrazují poměrně věrohodně jsou díla jako Hacker a Mr. Robot.

Nabourání se do systému může být souhrou náhod

Hackeři ve filmech vždy vědí, kam se chtějí nabourat a kde hledat slabá místa. Častokrát stačí pár řádků kódu k tomu, aby byla potřebná bezpečnostní opatření prolomena. Vypadá to tak, že je velmi jednoduché se dostat k údajům společnosti.

Skutečné hackování zahrnuje spoustu hádání a metodu pokus-omyl, ktera je ve filmech často potlačena ve snaze zachovat tempo a zábavu. Hackeři hledají mezery v systému, což může být způsobem krádeže a získání firemních i osobních údajů, skrze které se mohou do systému dostat.

Skutečný svět není tak složitý

Filmy často chtějí zaujmout, a proto působí mnohem komplexněji, než ve skutečnosti některé činnosti jsou. Například ve filmu Skyfall, kde se Raoul Silva naboural do databáze M16, když se Q a James snažili odhalit plány útočníka. Kód ve filmu však “zmutuje” a hacker získá přístup do systémů tajné organizace.

Nejúčinnější hackerské útoky jsou obvykle ty nejjednodušší, které nepřitahují pozornost, jako například spamové e-maily, které vylákají informace o účtech obětí. Snímek Debbie a její parťačky to náležitě ukázal, když Nine Ballové stačil pochybný e-mail, aby získala přístup ke vzdálené webové kameře.

Opravdu rychlé psaní nic neřeší

Víš, že hackerská scéna bude intenzivní a zajímavější, když hrdina nebo útočník píše na klávesnici všemi deseti a rychleji než normální člověk? Nejznámější příkladem může být je seriál Námořní vyšetřovací služba, kde Abby bojovala proti hackerskému útoku tak, že jí McGee pomohl psát na klávesnici.

Skuteční hackeři by mohli psát rychle, ale nepotřebují napsat 20 řádků kódu za 3 sekundy. Hackerství je pečlivá a detailní práce, při které může jediný překlep zhatit celé úsilí tím, že shodí celý systém. Rychlé psaní nejenže nic neřeší, ale také zvyšuje riziko kritických chyb.

Film není realita a naopak

Film má do reality v mnoha směrech daleko. Co se týče hackingu, tak nejde o tak vzrušující činnost, jak by se mohlo na první pohled zdát. Určitě ani nejde o obor, který by vyžadoval nějaké elitní schopnosti, ale je potřeba osvojit si případné techniky a kritické myšlení.

Dnešní doba je známá svým technologickým pokrokem a s tím jdou ruku v ruce i kybernetické zločiny, o kterých můžeš číst v médiích. I v České republice narazíš na případy, kdy byly údaje firem nebo lidí v zajetí kyberzločince. Nejčastěji se u nás podobné útoky zaměřují na finanční sektor, jako jsou banky nebo státní instituce s citlivými údaji jako jsou nemocnice.

Každoročně však přibývá i útoků na jednotlivce, kteří nedbají na svou kybernetickou bezpečnost. Případným cílem můžeš být v budoucnosti i ty, nebo tví známí.

Udělej si Kybertest a zjisti, zda bys i ty odhalil*a to, že jsi terčem hackera?

Chceš si vyzkoušet práci v kyberprostoru legálně?

Co ti říká pojem OSINT? Takzvaná open source intelligence je souborem metod a postupů, které potřebuješ k práci jako online detektiv. Spadá sem umění geolokace, hledání a analyzování údajů ze sociálních sítí, analýza metadat a efektivní a bezpečný browsing dark webu. Zaujali jsme tě? Máme na to kurz!

Autor: Martin Šlat

Sdílet: